Jezdecký klub byl založen roku 2005 a od té doby je zaměřen výhradně na výuku mladých jezdců.Děti se učí pracovat s koňmi od úplného začátku,což je péče o koně,ale i stáj a postroje až po ježdění,které zakončují klasickou licencí.Klub se účastní mnoha akcí,jak parkurových a drezůrních hobby závodů, distančních a Hubertových jízd,tak i westernových soutěží,kde mohou děti ukázat a hlavně uplatnit své znalosti.
V našem JK jsme otevřeli i kroužek pro nejmenší jezdce,který navštěvují děti od 2 let.Děti zde získávají první zkušenosti s koňmi od hlazení až po jejich odvážné výkony na hřbetu koně.

BOBEŠ
Prvním koněm,který před 20 lety prošel výcvikem na našem ranči byl kříženec hucula=Bobeš.Tehdy roční hřebeček,který sice nevěděl co je to ohlávka,zato perfektně věděl,jak skočit ohradu a zmizet.
JÁ v té době 15 letá dívčina,která prošla jezdeckým oddílem i soukromími stájemi, JÁ,která měla za sebou už pár obsednutých koní,míle a míle v terénu i nějaký ten závod, JÁ přeci mám na to koupit hřebce=OTEC I MATKA NEZNÁMÍ,CHARAKTER BUDE MÍT-NĚJAKÝ-A NĚJAK TAKY VYROSTE=Proste koník od někoho-už ne od chovatele-takže z druhé ruky-hlavně LEVNĚ. Nevadí,že je pohublí,nevadí,že nic neumí-jo a utočí na lidi-nevadí JÁ si poradím.
Plna naučených frází z jízdárny,kdy nad námi držel ruku trenér a ostatních stájí,kdy zodpovědnost za nás i koně měli majitelé stájí a hlavně plna nadšení,jsem si přivezla tohle hlavně LEVNÉ hříbě domu.
Jaké bylo vystřízlivění,když jsem začala odevzdávat peníze veterináři,protože koník nikdy nebyl očkovaný,odčervení také nebylo,zato byli vši,prašivina a podlomy,které koníka trápily asi nejdéle ze všech neduhů.
Že je pohublí-NEVADÍ-
Už nikdy bych nechtěla zakrmovat podtrženého koně,jehož trávení připomínalo něco mezi mlýnem na žrádlo a průtokovým ohřívačem.No prostě jeho apetit byl nepřekonatelný a asi tak do 5 minut to z něj vylítalo snad i nenatrávené.
Ve výběhu sežral všechno včetně krtinců a mraveniště.To mě přivedlo na myšlenku -co mu vlastně chybí.No a začalo další odevzdávání penízků doktorovi za vitamíny.
Mezi tím jsem začala z výcvikem.
Ohlávka patří na hlavu,na vodítku se chodí za paničkou a u úvazu se stojí.Hadice nekouše! Stejně tak se nekouše panička do hlavy,ruky ,ani jiných částí těla-JSI PŘECE BÝLOŽRAVEC NE ?
Já učila Bobeška zvedat nohy a on mi ukázal,jak se naučil rozvázat vodítko a prchnout do prérie.Já ho seznamovala s kartáčem a on mi ukázal,jak má kůň rozvinutou mimiku v obličeji=já do té doby znalá jen -uši ve předu-pozornost,uši volně -pohoda,uši na krku a zuby venku-dej si na mě pozor=.To jak se kůň tváří ,když vymýšlí co vám zrovna provede a jeho výraz,když se mu vymyšlený kousek podařil,na to nikdy nezapomenu-doslova se mi z povzdálí šklebil do mého nešťastného ksichtu.
Když přišla doba obsedání,tak už jsme za sebou měli rok a půl pokusů a omylů,kdy na 1 měsíc dopředu,byli 2 měsíce zpátky,ale měla jsem vysněného LEVNÉHO koně a stejně tvrdou hlavu jako on, sebevědomího už podstatně méně než na začátku.
Měli jsme za sebou i pár konzultací u trenérů,zkušenějších koňařů a sedláků,kteří mi vesměs radili ať ho dám pryč,že z něj nikdy nic nebude,že je to chcípáček z cirkusáckou hlavou.No,ale ta moje tvrdohlavost dokázat všem těm zkušeným koňařům,že JÁ se přeci nezmílila ve svém výběru.
Jak jim z odstupem času rozumím.Dneska bych dávala stejné rady,jako ty sedláci před 20 lety.
Obsedání probíhalo v celku dobře.Uzdečku přijmul bez větších problémů,sedlo mu také nijak zvlášť nevadilo a ve mě se probudilo nové nadšení,že po těch naběhaných kilometrech,kdy jsem honila toho útěkáře po vesnici,se na něm konečně svezu.A SVEZLA JSEM SE.
Protože jsem neměla ani kruhovku-o jízdárně nemluvě,pracovala jsem s koněm na lonži-klasická práce ze země,ať se se sedlem vyskáče,pak nějaká práce na dvou lonžích a hurá na louku,kde jsem na něj prostě sedla a jela.
Jela jsem neřízeně,celkem rychle a poměrně dlouho na to,že to měla být jen krátká krokovka kolem lesíka. Bobeš nevyhazoval,zato letěl jak o život a já na něm.
No na efekt to bylo zřejmě dobré,alespoň podle lidí,které sme cestou míjeli,a kteří mi posléze říkali,že nám to moc slušelo,a že jezdím jako ďábel.
V té době jsme k Bobímu koupili našeho druhého koně plemene Český teplokrevník jménem Seattle. Tehdy 4-letý valach podstatně klidnější povahy a přesto ,že mladý kůň a jen asi rok ježděný,tak to měl v hlavě úplně jinak srovnané,než můj kříženec Bobeš.
Vté době jsem začala přemýšlet o tom, jak je vlastně důležité znát původ koně,jeho rodiče a jejich charakter.Kolik práce si usnadním správným výběrem koně,správného plemene ať sportovního,nebo rekreačního,ale vyšlechtěného k účelu,který chci dělat a začala jsem se zajímat o charakterý různých plemen.
Začala jsem si uvědomovat,jak je práce se SEATTLEM vlastně jednoduchá a jasná.Jak koník spolupracuje a snaží se.Práce s ním šla dopředu 2x rychleji než z Bobešm.=JAK NA PLEMENI ZÁLEŽÍ=
Vzpomínám si,jak jsme se připravovali na naše první závody.Oba koně jsem trénovala stejně.Zatím co Bobeš-malý lehký kříženec=hucolo arabo pony=uměl vystřelit velkou rychlostí z místa a otočit se na desetníku,mezi tyčemi byl jak had,okolo barelů šel prakticky stejným tempem a já musela zvedat nohy abych nepovalila sudy,tak Seattle byl rozvážnější,ne tak hrr, ale za to precizní.
No a na závodech,kdy jsem si myslela,že to máme z Bobešem v kapse,protože jeho obratnost je ! DOMA ! skvělá,tak na závodech jsem seděla na mule,která neudělala rychlejší krok,zato huba se mu nezastavila,jak furt řičel.Naproti tomu SEATTL odvedl stejně precizní práci,jakou odváděl doma a z 20 startujících sme byli 6-tí.
No z Bobešem jsem to nevzdala.Kolem sedmého roku ho závody začali bavit a od hobby závodů až po rychlostky ve WRC sme se umisťovali na prvních místech.
Stal se z něj skvělí dobytkářský kůň,zůčastnil se ponyexpresu,parkurů i endurancí a teď na stará kolena působí jako provozní kůň v naší jízdárně i ve školičce pro děti od 3 let.
Je to Kůň mého srdce,už nikdy takového nepotkám a upřímně už ani nechci.
Každý kůň co tu byl na výcvik nebo ustájení mi něco dal,něco mě naučil o povahách a chování koní,ale BOBEŠ mě naučil ze všech nejvíc. Jen jsem se mockrát ptala sama sebe =STOJÍ TEN ČAS ,KTERÝ VĚNUJI JEDNOMU NEPOSEDNÉMU KONI ZA TO ?